Green Day si i na Revolution Radio drží svoji laťku
Na poli pop-punku už několik let vládne americká kapela Green Day. Charismatický a vždy nabitý energií zpěvák Billie Joe Armstrong kapele dominuje už od jejího vzniku a po čtyřech dlouhých letech, kdy kapela nepřišla s žádnou novinkou, můžeme z jeho úst opět slyšet texty mající hlavu a patu.
|
Datum vydání: 7. října 2016 Délka: 44:29 Skladby: Somewhere Now, Bang Bang, Revolution Radio, Say Goodbye, Outlaws, Bouncing Off the Wall, Still Breathing, Youngblood, Too Dumb to Die, Troubled Times, Forever Now, Ordinary World |
|
Poslední trojalbum kapely ¡Uno!, ¡Dos!, ¡Tré! bylo kritiky považováno za prázdné, ploché, ničím nevynikající a nenesoucí žádné poselství. Nová deska Revolution Radio naopak vyniká nápadem, lyričností a vším, co od Green Day čekají jak jejich věrní fanoušci, tak posluchači znající jen jejich neznámější pecky jako American Idiot nebo Holiday.
U každého alba má první píseň zvláštní význam. Není to první vypuštěný singl, který známe už před vydáním desky, ale je to jakési uvedení a navození atmosféry. "Otvírák" na Revolution Radio hodně překvapil. Green Day si až doposud nepotrpěli na to, dávat na začátek desky patetické pomalé songy. Somewhere Now, jak se úvodní skladba jmenuje, začíná akusticky a její pomalé tóny lehce a přirozeně přechází do klasického rocku podobnému slavným rockovým dinosaurům. V případě této skladby je žánr punk pouze bratrancem z druhého kolena. Což rozhodně Green Day nemůžeme vyčítat, naopak. Svědčí to o jejich vyspělosti, věku a náladě celého alba. Místy skladba připomíná staré dobré The Who, řeší klasická klišé a neschová ani typická rocková gesta.
S klasickými Green Day se potkáváme už na druhé písni alba, která se jmenuje Bang Bang a byla zároveň i prvním singlem, jenž skupina zveřejnila. Díky její melodii i tématu textu ji můžeme označit za ryze punk-rockovou hitovku. "I got my prohotobomb… I got my Vietnam..." protestem proti válce se nikdy netajili ani klasičtí punkáči, kteří už možná Bang Bang znají zpaměti.
Za Bang Bang pak následují písně bližší k pop-rocku než k punk-rocku, což nemůžeme Green Day pokládat za zlé. S přibývajícím věkem členů kapely zřejmě mizí punková divokost a nastupuju mírná nostalgie a vzpomínky. To dokazuje song Outlaws, jenž je nostalgickou zpovědí, řetězem vzpomínek nesoucí se v poklidném rytmu s výbušným refrénem. Still Breathing je pak učebnicovým příkladem, jak se má dělat pop-punk - vyniká šílenou melodií, vzrušujícím refrénem a celkově je to tak silný song, že lehce posluchače a chytne a těžko ho pustí.
S pop-punkem a punk-rockem úzce souvisí hrozba, že kapela na albu sklouzne do stereotypu a posluchač neodliší jednu píseň od druhé. Jen si vzpomeňte, kolikrát jste tenhle pocit při poslechu pop-punkových alb měli. Green Day se tomuto problému úspěšně vyhýbají. Občas zařadí pomalejší píseň, rytmické melodie někdy nechají rozjet hned na začátku skladby, jindy zase až při refrénu. Stereotypní toho album rozhodně není a za to klobouk dolů.
|
Závěrečné hodnocení
Kvalitní poslech a příjemný tón hlasu zpěváka Billieho Joe Armstronga je to, co vás na nové desce Green Day čeká. Deska působí na posluchače velice lyricky, nezklame a v mnoha případech překvapí. Kapela na ní nepolevuje, nezpomaluje, ale zároveň je znát i její posun. Nevybouření mladící se našli už před lety, nasadili laťku, kterou si teď udržují. Jsou si vědomi toho, že je potřeba novou tvorbu trochu okořenit, a tak vsází na překvapení posluchače na samém začátku, neboť desku otevírá několik akustických tónů. Za pozornost stojí i přebal desky – hořící stereo. Rozhodně to nemá znamenat vyhoření této energické party, ale možná je to spíš varování před explozí vašeho přístroje, ve kterém si nové album přehrajete. Závěrem je potřeba říct, že Green Day sice měknou, ale jen lehce a přiměřeně, fanoušky novým albem neodradí, naopak si jich možná získají víc. V Praze se na ně můžeme těšit už v lednu příštího roku.
|
9/10
|
Komentáře k recenzi
Pro možnost přidávání komentářů je nutné se příhlásit