Světe, div se! Kesha vydala své nejpřirozenější a nejlepší album

Pokud jste v uplynulé době sledovali zprávy o Keshe z titulků médií, vypadalo to na to, že se každou chvíli psychicky zhroutí podobně jako Britney Spears, která si neslavně oholila v hysterickém záchvatu na veřejnosti hlavu a fotky z toho pak kolovaly v médiích po celém světě. Kesha se naštěstí po prohraném soudním sporu nezhroutila a naopak předvedla triumfální comeback.

Kesha - Rainbow Datum vydání: 11. srpna 2017 Délka: 03:50 Skladby: Bastards, Let 'em Talk, Woman, Hymn, Praying, Learn to Let Go, Finding You, Rainbow, Hunt You Down, Boogie Feet, Boots, Old Flames (Can't Hold a Candle to You), Godzilla, Spaceship

Diskutovat o případu Kesha vs. producent Dr. Luke (vlastním jménem Luksasz Gottwald) by bylo na několik samostatných článků. V zahraničních i českých médiích to byla velká kauza, kterou jednu dobu řešila celá Amerika. Nebyl to každopádně hezký pohled. Slavná zpěvačka na pokraji psychického zhroucení, v slzách kvůli tomu, že ji soud neosvobodil od smlouvy s nahrávací společností Sony po tom, co Kesha obvinila ze znásilnění svého producenta Dr. Luka. Za Keshou stál celý hudební svět, miliony fanoušků, feministické organizace a aktivistky. Byla to situace svět vs. Dr. Luke, a to přestože Kesha neměla pro svá tvrzená žádné důkazy, což zase nebylo fér vůči producentovi.

Soudy, hádky a slzy skončily. Teď tady máme konečně nové album Rainbow. Je to její třetí album, první od alba Warrior z roku 2012 a alespoň můžeme říct, že po těch všech nepěkných událostech v období dlouhé pauzy mezi jejími alby z toho alespoň nakonec přece jen vzniklo něco pozitivního. Rainbow zní totiž velmi slušně. Kesha Rose Sebert na něm už není Ke$ha s okázalým dolarovým znakem místo "s", ale prostě "Kesha". Normální holka Kesha, která se nesnaží nějakou přetvářkou, kterou ji nakukali producenti, navodit pocit nějaké rozmazlené zlobivé holky, která žije jen pro pařby, chlast a drogy. Kesha si prošla jako Dante v Božské komedii skrze peklo, aby zažila duševní očistu. Rainbow je oslava upřímné hudby, která vychází přímo z duše / srdce nebo odkud hudba vlastně vychází.

Nová Kesha bez přeškrtnutého "s" se poprvé představila na vystoupení při předávání cen hudebního časopisu Billboard. Zpívala tehdy píseň Boba Dylana It Ain't Me, Babe a na klávesy za ní hrál všemi respektovaný písničkář Ben Folds. Jeho orchestrální aranže jsou slyšet také na albu, když se Kesha dostane do vážnější, komorní polohy jako na úvodní písni Bastards, na které zpívá: "Don't let the bastards take you down." a je jasné, že se hned při první příležitosti vrací k záležitostem okolo sporu s Dr. Lukem.

První album zpěvačky z Nashvillu Animal mělo ostré techno beaty, pořádal se hon za údernými slogany v refrénech jako Everybody Take it Off, Kiss and Tell, obsahovalo též její největší hit Tik Tok. Bylo zábavné svou nespoutaností a nestydatou drzostí. První čtyři písně alba byly silné jako noha od stolu. Pak už to ale bylo děsně nudná přehlídka pozérství, které vystihuje název písně Party at a Rich Kid's Out a tupé, neustále opakované povzbuzování "C'mon let's do it" nebo "Let's get naked!", kdy už to zpěvačce přestaneme žrát a přijdeme na to, že slouží spíše jako herečka nějaké role, do které ji postavili producenti. Následující EP Cannibal i album Warrior tento dojem ještě posílily.

Rainbow je naštěstí jiné. Je to celkově velice přirozené album a to je jeho největší síla. Čerpá hodně z žánrů, které Keshu baví. Je tady slyšet rock, k čemuž pomohli Eagles of Death Metal a obě společné písně patří k tomu nejnápaditějšímu a nejlepšímu na albu. Pak je tady legendární zpěvačka Dolly Parton, která si s Keshou zazpívala starou country píseň Old Flames (Can't Hold a Candle to You). Kesha ze své hudební minulosti nečerpá prakticky vůbec. Jediné, co zůstavá ze staré Ke$hy, je textařský styl, ve kterém ráda vytáhne nějaké to sprosté slovo nebo nějakou takovou příjemně potrhlou "koninu", která pobaví (důkazem buď celá píseň Boogie Feet).

Přesto všechno Rainbow nepřekvapí tolik nějakými inovacemi, protože Kesha s jejím týmem vychází dost z písní jiných slavných interpretů. Let 'Em Talk zní trochu jako píseň Avril Lavigne, Woman zase trochu jako rádiový hit minulého roku Bills. Learn to Go je typický případ popové písně, u které naslepo skoro nepoznáte, která zpěvačka ji vlastně zpívá. Kvůli těmto momentům pravá Kesha zase ustupuje do pozadí a schovává se za styly a melodické postupy jiných. Otázka je tedy, jestli nějaké pravé hudební já Keshy vůbec existuje a zda ho někdy uvidíme.

Sdílet na Facebooku Odeslat na Twitter Sdílet na Google+

Komentáře k recenzi