Nové album U2? Nic pro zatvrzelé fanoušky starších alb ani zapálené aktivisty

Do politiky mluvil minulý rok každý druhý zástupce hudební scény. Není divu, že U2, kteří měli vždycky v sobě kus jakéhosi mesiášského komplexu (samozřejmě hlavně frontman Bono), který jim velel neustále se snažit zachránit planetu před vším zlým, mají k aktuální situaci na albu Songs of Experience taky co říct. Ať už je Donald Trump jakýkoliv a má jakékoliv úmysly, U2 si myslí, že jde přesně proti tomu, za co U2 bojují, tedy za méně hamižný svět bez chudoby a svět, který se bude chovat co nejvíce šetrně k přírodě.

Z celého alba jde cítit zklamání z politicky-společenského vývoje, U2 ale (možná trochu překvapivě) zároveň zůstávají nad věcí a připomínají, že politika není všechno. V úvodní písni, která je spíše něž regulérní písni, úvodem alba a zvedáním opony v divadelní terminologii, zpívá Bono: “Love is all we have left / A baby cries on a doorstep” a působí to, jakoby Bono viděl dnešní svět kvůli různým politickým změnám (samozřejmě je to hlavně zvolení Trumpa prezidentem a Brexit) jako něco temného a téměř apokalyptického, zároveň ale pořád věří, že existuje naděje a světlo na konci tunelu.

U2 po celou dobu alba nejsou takto temní a političtí natolik, aby album nebylo přijatelné pro všechny nehledě na to, na jaké názorové straně stojí. Naděje a víra v lepší situaci je totiž něco, co spojuje lidi nehledě na politiku.

U2 a Haimovic sestry

Regulérně tedy album rozjede až Lights of Home. U2 vždy dokázali do svých písních vměstnat unikátní atmosféru a stejně je tomu na této dramatické první písni, která zní jakoby byla určena pro večerní návraty po těžkém všedním dni. Lights of Home spolu napsána sestrami z kapely HAIM, je typické U2 posledních patnácti let. U2 napsali mnoho daleko lepších písní, Lights of Home ale ukazuje, že jsou U2 v roce 2017 i s novými výtvory stále relevantní jak pro šedesátníky, tak i teenagery. Producent této skladby Andy Barlow ji dal čirý a jasný zvuk, který však umí být i ostrý, pokud má.

Ve sloce HAIM výrazně ovlivněná sloka (sborové hlasy děvčat), má trochu hrozivý a tajemný zvuk. Na pozadí buduje nenápadně, ale pracovitě temná basa tempo, bicí jsou v mixu nezvykle hlasité a postavené výrazně dál před ostatní nástroje. Docela banální (ale pořád příjemný refrén) “Heeey now” přejde ve skvělou změnu, ze které příjemně mrazí v zádech. Drama ve sloce se zlomí v jakousi úlevu v refrénu: “The lights of home / the lights of home” a v poslední minutě přejde napětí písně v optimistickou očistu za zpěvu skoro až náboženského chorálu: “Free yourself”.

U2 s Kendrickem Lamarem a U2 jako interpreti tanečního popu

Vlivy moderní hudby lze slyšet na třetí You’re Best Thing About Me a Get out of Your Own Way, jenž jsou kombinací typických poznávacích znaků zvuku kapely a dnešního mainstreamového popu.

Na konci Get out of Your Own Way vystoupí pravděpodobně nejlepší rapper současnosti Kendrick Lamar. U2 s ním spolupracovali už na jeho letošním albu DAMN., nyní jim to Kendrick Lamar oplatil na jejich albu. U2 díky němu předvedou plynulý přechod mezi písněmi a z pohodové atmosféry se opět vrací k politickým problémům. “Blahoslavení jsou šikanovaní. Blahoslavení jsou lháři. Pravda může být nepříjemná,” káže Lamar a připomíná to tak scénu z jeho videoklipu pro píseň HUMBLE., kde byl převlečen právě jako náboženský kazatel.

American soul připomíná se svým hutným, oblým zvukem kytar Queens of the Stone Age a nakopávací písně U2 jako Vertigo. V rádoby frajerském refrénu ve stylu taťkovského rocku je bohužel píseň moc kýčovitá.

Více nekompromisní zvuk nevydrží dlouho a nahradí ho riffy, na které jsme zvyklí opět spíše z rádií, které hrají dnešní pop. Summer of Love s kytarou jakou bychom čekali spíše v písních švédského housového DJ Aviciiho, je možná trochu laciný pokus, jak proniknut do současného mainstreamu, není to ale vyloženě něco, u čeho by si museli skalní fanoušci U2 rvát vlasy -- byť je tedy jasné, že těm kteří nosí tričko s potiskem více alternativních alb jako Achtung Baby, Joshua Tree, War a ještě starších, pár vlasů z těchto novinek U2 vypadne.

The Showman je zase pokus U2 proniknout do pop folku. Píseň je chytlavá, ale bohužel zároveň… Jak to nejlépe češtinou vyjádřit? Hlavně díky Bonově vokální melodii, která se nespoutaně přesouvá z normální do vysoké polohy, tak nějak vymaštěná.

Konečně taky staří U2 s atmosférickou Edgovou kytarou

Nové album je celkově o tom, jak vlastně vnímáte U2 a jaký máte přístup k nové hudbě. Pokud máte doma postavený oltář, kde je položeno Joshua Tree, které letos slavilo výročí a zbožně tohle legendární album uctíváte, bude pro vás Songs of Experience velké zklamání. Pokud jste se ale smířili s tím, že alba U2 v poslední době za moc nestály a U2 už nejsou ani zdaleka (alespoň ve studiu) tak silnou kapelou jako dříve, jsou tyhle Songs of Experience příjemným osvěžením a to hlavně díky tomu, že U2 obecně kašlou na to, čím kdy byli a zkouší bez pocitu hanby nové věci.

Ke konci alba ale přece jen přijde více písní, které zní jako U2 i díky hudbě a ne jenom kvůli Bonově hlasu. Na The Little Things That Give You Away dostane konečně prostor kytarista Edge a slyšíme jeho nádhernou, rozlehlou, charakteristickou kytaru, jak jí známe třeba z legendárních písní Still Haven't Found What I'm Looking For nebo Where The Streets Have No Name. The Blackout by se pak dala považovat za jednoznačně největší triumf smíchání stylů nových písní a těch starších.

Ještě pár slov k deluxe verzi. Na deluxe verzi se mezi bonusy vyskytuje povedená píseň Ordinary Love, která mísí rock, disko 80. let a taneční hudbu současnosti.

Sdílet na Facebooku Odeslat na Twitter Sdílet na Google+

Komentáře k recenzi