Fall Out Boy přinesli na Mania velkolepou jízdu nočním velkoměstem, po které následuje kocovina v druhé půlce alba

Minulá dvě alba Fall Out Boy God Save Rock and Roll a American Beauty/American Psycho byly pro kapelu zlomové. Úplně se vykašlali na spojení kytarového punk rock s popem a začali si razit cestu jakýmsi hybridem taneční hudby s použitím kytar nikoliv jako primárního, ale spíše doplňkového nástroje. Kromě překvapivě kladného přijetí novináři, kteří jejich změnu vnímali jako odvážnou, nemalý úspěch slavily obzvláště singly z alba. Zvláště třeba Irresistible ve verzi s Demi Lovato vyhrávala do nekonečna i česká rádia zaměřená na soudobou populární hudbu.

Fall Out Boy - M A N I A Datum vydání: 19. ledna 2018 Délka: 03:43 Skladby: Young and Menace

Fall Out Boy se podobného stylu podle očekávání drží. Nové album Mania je výbušný disko rock, který by se dal připodobnit k velkým filmovým blockbusterům. Nemůžeme očekávat žádné složité hudební kompozice, experimentální aranže, ani básnické texty, zato je to výborný a nenáročný oddech, který pokud nejde až hodně za hranu (jako v některých písních), splní svůj účel.

Fall Out Boy chtějí na Mania především bavit. Někdy se jim to daří, někdy - jak to u podobné hudby bývá - se nemůžete ubránit pocitu, kdy byste si rádi vrazili dlaň do čela. Občas (možná většinou) to zůstane někde mezi. Je jasné, že tohle je album spíše pro kolektivní poslech na nějakých domácích párty, zatímco se budete věnovat čumukoliv jinému. Ono se taky po pár vypitých panácích a pivech některá hudba stává nesnesitelnou a jiná naopak (tento případ) začíná s množstvím vypitého alkoholu exponenciálně růst.

Od tanečního parketu ke křesťanskému okénku

První k těm horším momentům, které se vyskytují (jak to často u alb bývá) hlavně ke konci. Tady je nutné zmínit, že je hodnocená streamovací verze alba, která má z nějakého důvodu jiné pořadí písní, než fyzická verze. Píseň Church zapojuje nějaké sborové chorály a stává se jakýmsi kostelním romantickým popem. Kromě toho, že způsob provedení vyznívá jako hudební bizarnost, píseň se nehodí ani do alba a jeho celkové odlehčené, dobrodružné nálady světa celebrit a atmosféry neonových světel pátečních nocí. Fall Out Boy pokračují ve svém křesťanském okénku i následující Heaven’s Gate, která je na tom podobně. Já prostě Fall Out Boy vážné romantické skladby moc nežeru. V úvodu jsou skladby s romantickým duchem povedenějši, udělané s jejich nadhledem, který je dělají více skutečnými. O tom ale později.

Album se zoufale rozpadá ve druhé půlce. Zatímco první půlka jsou totiž skákací bombastické pecky pro taneční parket, na druhé polovině se snaží Fall Out Boy navrátit důstojnost. Jenže stejně jako když v podnapilém stavu začnete poskakovat v klubu na tanečním parketu a pak požádáte dýdžeje, aby ztlumil hudbu, dal tam nějaký ploužák a vy začnete filozofovat, chovat se důstojně a vyprávět něco o tom, jak se z vás snaží celý svět smýt všechen soucit (píseň Sunshine Riptide), dopadne to v lepším případě tak, že vás nikdo nebude poslouchat, v horším případě tak, že dostanete rovnou přes hubu.

Světlá a temná strana alba

Stejně tak to neplatí tady. Konec alba sice docela dobře vyjadřuje pocity účastníků párty někdy okolo šesté ranní. Kdo zažil, ví, že v tuto chvíli se ale párty rázem stává spíše noční můrou. Stejně jako se v lidském těle začínají projevovat příznaky kocoviny a spánkové deprivace, Fall Out Boy přichází na posledních písních s hudební kocovinou, která stejně jako ta kocovina skutečná není nic, co by člověk chtěl zažívat dobrovolně a příliš často.

I v úvodu alba jsou zde slabší písně. Stay Frosty Royal Milk Tea připomíná místy nějaké šílené písně korejského K-Popu. Musí se ale nechat, že píseň má energii a refrén: “I testify if I die in my sleep / Then know that my life was just a killer dream, yeah,” je fenomenální. To Hold Me Tight Or Don't je bohužel jen nudný a otravný exotický taneční pop s neuvěřitelně otravným a mozek vymazávajícím popěvkem: “Na-na-na-na-na-na-na-na-na,” díky kterému se ho jistě chytí některá rádia, nebudete se ale na tuto píseň moc těšit. Naopak dobrá taneční popová pecka, po které by též mohly rádia sáhnout je The Last of the Real Ones - odhodlaná, bezkonkurenčně nejlepší píseň alba se sílou spojovat lidi. Zajímavá je i úvodní píseň alba, která je ve sloce oproti zbytku alba tichá ve sloce. Pak se bohužel zlomí v breakdownu elektronický chaos, který jí celý zabije. Sloka i refrén jsou ale výborné.

Sdílet na Facebooku Odeslat na Twitter Sdílet na Google+

Komentáře k recenzi