Judas Priest a Firepower. Další album metalových veteránů za zenitem? V žádném případě!

Judast Priest patří spolu s Iron Maiden, Metallicou, Megadeth, Mötorhead a samozřejmě s otci zakladateli tohoto žánru – Black Sabbath, mezi ty kapely, co v historii vytvářely podobu tohoto žánru. Dá se říct, že Judas Priest nejsou heavy metal. To heavy metal je Judas Priest. Otázkou tedy je, co si tak ještě můžou Rob Halford, Ian Hill, Glenn Tripton a Scott Travis ještě dokazovovat na osmnáctém albu Firepower? Jak tohle album metalových veteránů může být kromě potěšení početné základny fanoušků svou poctivou metalovou prací, v dnešním světě, kdy jsou lidé zahlceni snadno dostupnou hudbou, vůbec ještě významné?

Judas Priest - Firepower Datum vydání: 9. března 2018 Délka: 58:25 Skladby: Firepower, Lightning Strike, Evil Never Dies, Never the Heroes, Necromancer, Children of the Sun, Guardians, Rising From Ruins, Flame Thrower, Spectre, Traitors Gate, No Surrender, Lone Wolf, Sea of Red

Pánové si vydělali ranec peněz a mohli by si užívat klidné stáří cestováním po světe, golfovými turnaji a žít životem bohatých seniorů. Má to ale jeden háček. Rob Halford nemusí jezdit na poznávací zájezdy, on má ten nejlepší poznávací zájezd s názvem legendární metalová kapela! A proč to nepřenechají Judas Priest už mladším? Protože to mladší tak dobře zkrátka neumí.

Stejně jako když ve válkách, když už na tom byly armády zle, začaly povolávat jako poslední záchranu i staré válečné veterány a domobranu, kteří jako jediní muži zbyli doma, i hrdinný zpěvák Rob Halford, kytarový génius Glenn Tipton, mladá kytarová puška Richie Faulkner, baskytarový veterán Ian Hill a taky i mladší svým tempem a přesností ohromující bubeník Scott Travis, vyrážejí do boje nejen připomenout světu sílu tohoto žánru, ale taky ukázat, že ještě v žádném případě nepatří do starého železa a v případě Faulknera, že se naopak nebojí jít po boku ostřílených mazáků.

A návrat je to skutečně obdobný tomu z šestého filmu Rockyho.

Blesk z čistého metalového nebe

Už spekulace byly neskromné a měsíc před vydáním se dokonce hovořilo o nejlepším albu Judas Priest od dob ikonického, na Grammy nominovaného alba Painkiller z roku 1990. Ale znáte to, album se musí prodat a podle řečí kapel před vydáním, by bylo každé album historickým počinem.

Firepower však má parametry na to stát se historickým počinem. Sice ne takovým, jako třeba alba Rust in Peace od Megadeth, Master of Puppets od Metallicy, debutové eponymní album Black Sabbath, Overkill od Mötorhead a nebo Painkiller od Priest. Dost možná se ale jedná o jedno z nejlepších heavy metalových alb posledních několika let. Pro veterány zasloužilé jako Judas Priest, je to jako blesk z čistého nebe.

Album vyjadřují a blesk z čistého nebe vysvětlují perfektně taky životopisy producentů. Tom Allom produkoval alba Priest z éry 80. let a Andy Sneap zase stojí za nejodvážnějšími mladými heavy metalovými kapelami jako British Steel. A přesně o tom Firepower taky je. Zní to jako kombinace všeho typického od Judas Priest, ovšem nahraného s mladistvou energií, vyleštěnou moderní studiovou technikou a s ukrutnou silou, se kterou tu všechnu naleštěnou moderní hi-tech aparaturu málem roztřískají napadrť.

Heroické výkony na prvním místě

Úvodní titulní skladba Firepower rozcupuje ohromnou silou vše na dosah a pokud to nezvládne neúnavně bušící kopák a rychlé vyhrávání riffů, hlas Roba Halforda nejevící vůbec žádné náznaky stárnutí, vše dokoná. Lighting Strike udržuje tempo velkolepé metalové smršti s heroickými vokály a bleskově vyhrávanými riffy.

Čtvrtá píseň Never the Heroes je se svým stupňovaným refrénem extrémně chytlavá. Je těžké říct, zda je tomu dnešní hudebně roztříštěný svět přizpůsoben, ale kdyby byla vydána tahle píseň dříve, určitě by se stala jednou ze slavných velkých metalových písní. Nejdříve se píseň plíží ve tmě jako kobra, poté se ozvou riffy, které perfektně vyjadřuje český překlad anglického významu slova hevy metal – těžce kovové a ozve se opět heroický (jak jinak) stadionový refrén: „Never the heroes / we were made to fight / Never the heroes / we were just sacrificed at war.” Kapela na písni oslavuje všechny válečné hrdiny.

Témata písní alba by se dala rozdělit do několika kategorií. Jsou tu právě válečné hymny Never The Heroes a závěrečná Sea Of Red. Na ve sloce zdrcené a tempově rozvážnější, v refrénu ale tvrdě nekompromisní a chladně problém sdělující písni pojmenované Children Of The Sun (Dítě Slunce), Priest varují před devastací naší modré planety. Další klíčové písně alba – nejkratší No Surrender a naopak pět a půl minuty dlouhá epická Rising From Ruins, jsou motivačním nářezem.

V té druhé Judas Priest možná zpívají o nějaké válečné události nebo o jejich oblíbených Star Wars, pasuje to ale i přesně na ně samotné: „We're standing as one / We're carrying on / Rising from ruins.”

Sdílet na Facebooku Odeslat na Twitter Sdílet na Google+

Komentáře k recenzi