Manic Street Preachers na Resistance Is Futile radí, ať nežijeme minulostí. Sami v ní ale žijí

Díky trojici alb Generation Terrorists (1992), Gold Against the Soul (1993) a The Holy Bible (1994) si Manic Street Preachers vybudovali reputaci nestárnoucích legend. Počáteční hity jako Roses in the Hospital, Faster a samozřejmě Motorcycle Emptiness v průběhu let sloužily jako hlavní lákadla pro nové fanoušky a zatímco Oasis kralovali britským ostrovům, Manic Street Preachers jim předskakovali na jejich obřím koncertu v Knebworthu, trpělivě se smířili s vedlejší rolí a budovali si velice věrnou fanouškovskou základnu, kterou udržovali naprosto spokojenou zásobováním hitů v dalších letech.

Manic Street Preachers - Resistance Is Futile Datum vydání: 13. dubna 2018 Délka: 00:00 Skladby: People Give In, International Blue, Distant Colours, Vivian, Dylan & Caitlin, Liverpool Revisited, Sequels of Forgotten Wars, Hold Me Like a Heaven, In Eternity, Broken Algorithms, A Song for the Sadness, The Left Behind

Písně vydané v průběhu následující dekády jako A Design for Life, If You Tolerate, This Your Children Will Be Next nebo Your Love Alone Is Not Enough, si vedly v tehdejších žebříčcích popularity dokonce ještě lépe než ikonická kytarovová hymna o osamělém srdci Motorcycle Emptiness. Nejspíše protože Manic Street Preachers byli vždycky zárukou určité jistoty. Když si člověk pustil nové písně od Manic Street Preachers, mohl mít vždycky jistotu, že nezklamou.

Hořkosladká nálada mísící smutek v textech basáka Nickyho Wira s pozitivním a odhodlaným zvukem elektrické kytary, na které vyhrával jako pravý kytarový hrdina svá sóla a melodie James Dean Bradfield, když zrovna nezpíval svým klukovsky drzým hlasem, tady byly vždycky ať se děje, co se děje a ne jinak tomu je ani na novém albu Resistance Is Futile. Manic Street Preachers stále zanechávají po poslechu dobrou náladu, zároveň se ale prezentují rockersky zahořklým srdcem, které jakoby do světa křičelo: uvědomujeme si veškerou tíhu světa, ale i tak je tu krásně.

Skoro stejní jako vždycky, ale stáří jde přece jen poznat. V pozitivním i negativním smyslu

Pokud v něčem nabízí nové album Resistance Is Futile alespoň nepatrnou změnu oproti ostatním albům, pak je to způsob, jakým Nicky Wire vypráví v textech příběhy. Zatímco jindy totiž křičel do světa většinou své vlastní emocionální bolístky a alba poháněla chuť měnit svět, tentokrát si několikrát vzal inspiraci z příběhu různorodých lidí a v názorech už není tak tvrdohlavý.

Duet Dylan and Caitlin s velšskou multiinstrumentalistkou a zpěvačkou The Anchoress, je například inspirován bouřlivým manželstvím Caitlin Thomas a jejího manžela -- velšského básníka Dylana Thomase. Vivian je zase o americké chůvě Vivian Maine, která se nikdy nedozvěděla o svém obrovském talentu, když během svého života ráda fotila a zanechala za sebou okolo 150 tisíc fotografií, mezi nimiž některá nabyla (bohužel až léta po její smrti) obrovskou uměleckou i finanční hodnotu.

Preachers navíc vždycky byli i kapelou, která skrze pocity jednotlivého člověka, vyjadřovala a komentovala politickou situaci.

Manic Street Preachers se odjakživa hrdě hlásí k politické levici a socialismu (jen si najděte záběry jejich setkání s kubánským levicovým diktátorem Fidelem Castrem). Ta levice britská je ohledně Brexitu docela rozdělená, protože mezi voliči Labouristické strany je i mnoho takových, kteří se přidali ke konzervativcům z řad Toryovců a volili pro odchod z Evropské unie. Stejně tak Nicky Wire se nechal slyšet, že ačkoliv volil pro setrvání v unii, chápe důvody jiných, kteří hlasovali rozdílně.

Nicky Wire není tak sebejistý ve sdělování svých názorů a nechává si určitý odstup.

Už si nemyslí, že jedině jeho názor na svět je ten správný a spíše se jen snaží inspirovat lidi obecnými hesly k tomu, aby žili v klidu a míru a dokonce se i obrací k náboženské symbolice. „Vzpomínal jsem na rok 96 a ukápla mi slza,” zpívá James Bradfield na zlatými slunečními paprsky osvícené Liverpool Revisited, která jak to má v názvu, skutečně zreviduje, jak byly věci předtím a nyní. V refrénu pak James Bradfield zpívá: „Fight for justice fight for life / There are angel in these skies.”

Proč žijeme v minulosti? A proč vy taky?

Resistance is Futile je album velice melodické. Manic Street Preachers ostatně nikdy nevadily jednoduché a popové posloupnosti akordů. Typický konejšivý zvuk kapely je tentokrát někdy až extrémně jemný a skrze ne zrovna moderní produkci až na pár výjimek, mezi které patří třeba syntezátor na jedné z nejvíce povedených písní International Blue, bohužel zapříčiní, že to zní jakoby Manic Street Preachers zestárli tak nějak příliš.

U kapely okolo padesátky je přirozené, že už mají určité postupy, které nemění a už je zřejmě nikdy nezmění, zvláště u tak ve svém stylu usazené kapely jako Manic Street Preachers. Není to ale jen o zvukovém obalu tvořeném produkcí a vyhrávkami nástrojů. Je to i o melodiích v refrénech a o textech. Písně jako People Give In, International Blue nebo Vivian, jsou přesně něco, co byste od Manic Street Preachers požadovali a co má všechny výše zmíněné charakteristické vlastnosti tvorby kapely.

Konejšivý pocit, poctivá muzikantská práce s naleštěnou kytarou v popředí i texty, které řeší vážné problémy s moudrostí a zároveň pozitivním nadhledem („There is no theory of everything”), jsou zde podpořeny silnými melodiemi. A tak vůbec nevadí to, že chybí pocit překvapení a zvuk je silně nostalgický. Horší je to třeba na třetí Distant Colours. Ačkoliv J.D. Bradfield povzbuzuje k tomu, abychom nežili v minulosti, ve skutečnosti to zní úplně opačně. Po povedeném duetu je pak druhá polovina alba strašně nevýrazná a tahá jí z úpadku do naprostého historického zapomnění, snad jen Hold Me Like a Heaven, která připomíná staré dobré rockové klasiky 80. let.

Magický ploužák The Left Behind s basákem a textařem Nickym za mikrofonem, ani progresivně rocková Broken Alghorithms, ani hymnovitá Song for the Sadness, nemají v sobě dost energie a nápaditosti. I přesto, že se hezky poslouchají, chybí tisíce mil k tomu, aby kvůli nim člověk skákal radostí do vzduchu.

Sdílet na Facebooku Odeslat na Twitter Sdílet na Google+

Komentáře k recenzi