Shawn Mendes chce na třetím albu znít jako Kings of Leon, Pharrell, Sheeran i Police. Ovoce to ale moc nepřinese
Kluci je nesnáší, holky milují. Vypadají skvěle, mají dokonalou tvář a dokonale upravené vlasy, udávají nejnovější modní trendy a hebkým hlasem v jemných, často na akustické kytaře postavených písních, zdolávají srdce milionů mladých dívek po celém světě. Dívčí idolové se od dob Hanka Williamse a Elvise Presleyho proměnili, mnoho věcí na nich ale zůstalo stejných. V teprve 19 letech vydává Shawn Mendes již třetí album plné délky a tentokrát ho pojmenoval po sobě.
Datum vydání: 25. května 2018 Délka: 06:52 Skladby: In My Blood, Nervous, Lost in Japan, Where Were You in the Morning?, Like to Be You, Fallin' All in You, Particular Taste, Why, Because I Had You, Queen, Youth, Mutual, Perfectly Wrong, When You're Ready |
Kanaďan Shawn Mendes začínal kariéru nahráváním videí na Vine, kde si získal miliony sledujících a od toho už obyčejně nebývá dlouhá cesta k tomu, aby si vás pod svá křídla vzal některý z manažerů a zařídil vám lukrativní smlouvu s velkou nahrávací společností. Vzhledem k potenciálu tohoto mladého zpěváka nebylo velkým překvapením, že se hned jeho debut Handwritten podporován silnou značkou Island Records, dostal na první příčku žebříčku prodejnosti v USA.
Na následujícím albu Illuminate (2016) se mu úplně nepodařilo navázat na komerční úspěch celosvětového hitu Stitches, Mendes ale ukázal, že hodně vyspěl jako hudební osobnost a s pomocí externích skladatelů se mu podařilo přijít s překvapivě dramatickými a dospěle znějícími písněmi jako Mercy, Bad Reputation nebo Understand. Kromě stylu, který by se dal nazvat jako dance-pop-folk, se Mendes pustil do širší žánrové kategorie, kdy se nebál psát písně, které čerpají ze starších žánrů a vlivů starého rock’n’rollu, původního R&B 50. let a hlavně soulové hudby.
Jak si zbořit hranice, ale zůstat ještě průměrnějším
Jeho letošní eponymní album je z tohoto ohledu trochu zklamáním, protože ačkoliv Mendes v rozhovorech prohlašoval, že neměl na albu absolutně žádné žánrové zábrany, příliš se nakonec nerozjel a letošní album je spíše jako krok zpět a návrat k prvnímu albu.
Pořádně cílevědomá první píseň sice připomíná rockové stadionové pecky Kings of Leon, jinak se ale většina alba točí okolo generického R&B a spojení akustické kytary s prvky taneční hudby. A co hůře, ačkoliv první album Handwritten znělo místy bezzubě a nudně, alespoň znělo jakž takž autenticky. Shawn Mendes zní, jakoby zpěvák a jeho tým skladatelů strávili až příliš mnoho času snažením se vytvořit písně, které zní jako od Pharrella Williamse a Eda Sheerana.
To je u podobných umělců vždycky problém. Z jejich vyjádření pro noviny to zní, jakoby měli vytvořit nějaké undergroundové kontra kulturní dílo, nakonec to ale skončí stejně tak, že je tady směs toho, co už někdy v minulosti nazpíval on sám a nebo někdo jiný.
Je pochopitelné, že se snaží Mendes pronásledovat hudební trendy, pokud ale vezmete cizí styl a ještě ho uděláte hůře, asi to není to, jak by se mělo umění vyvíjet. Písní jako Nervous a Particular Taste, snažících se být dalšími Blurred Lines, tady už byly tisícovky. Věřím, že pro lidi, kteří vlastně ani moc neposlouchají hudbu, jsou tyhle asociace s něčím známým i příjemné, díky neoriginalitě a provedení, které originální styl nijak nerozšiřuje ani nevylepšuje, nezbývá nic jiného, než tyto písně zařadit do přihrádky průměrných až podprůměrných písní.
Pokud chcete slyšet, jak udělat písně, které budou znít jako od Pharrella, ale od Pharrella nebudou, převezmou jeho styl a přidají do něj i mnoho svého, poslechněte si album Dirty Computer od Janelle Monáe.
Shawn Mendes není Harry Styles. Bohužel
Je škoda, že Shawn Mendes udělal nakonec album tak generické ačkoliv přitom měl mnoho inspirace vycházejících z jeho potíží s psychickými problémy. Zdá se bohužel, že je to u hudebníků už tradiční věc a nevyhnete se jí, ani když máte na kontě miliony a podobný počet fanynek vás miluje. „I'm looking through my phone again, feeling anxious / Afraid to be alone again, I hate this / I'm trying to find a way to chill, can't breathe” (Dívám se znovu na telefon / Bojím se samoty, tohle nesnáším / Snažím se najít způsob, jak se uklidnit, nemůžu dýchat), zpívá Shawn Mendes a v jeho hodně realistickém vyobrazení, se jistě najde i mnoho jeho fanoušků a nebo náhodných posluchačů.
Úzkosti se zdají být psychickým problémem číslo 1 u mladé generace. Ona ani možnost být s kamarády neustále v kontaktu nezabrání pocitům samoty. I tohle je důkaz toho, že na rozdíl od některých jiných dívčích idolů (ehm, Justin Bieber), má Shawn Mendes určitou nepopíratelnou dávku talentu, škoda, že svůj talent ale tak dusí pod polštářem. Když zpívá Shawn Mendes o tomhle, všechno mu do poslední chvíle věříte, jakmile ale začne zpívat své zamilované písničky o holkách, podobně jako u Eda Sheerana z nich je cítit faleš a kalkulace s většinovým hudebním vkusem cílové skupiny posluchačů.
Není zde skoro žádná odvážnost, ani melodická prozíravost a ani originalita, které měl více dokonce i debut. Shawn Mendes se ani neprojevuje jako tak silná osobnost. Všechny zmíněné vlastnosti, které Shawn Mendes postrádá například dokázal zužitkovat na svém parádním debutovém sólovém albu Harry Styles, který dokázal, že i dívčí idolové mohou vytvářet hodně zajímavá alba.
Na eponymním albu Shawna Mendese je těžké najít něco, co by vykročilo z řady. Z části se to povede třeba Fallin’ All In You, která je však jako moderní akustická verze Every Breath You Take. Písni vlastně více dají asociace s Police než píseň samotná, tentokrát se ale alespoň podaří cizí nápad vzít a přetvořit ho v něco jiného, když už ne lepšího.
Když Shawn staví veškerý textový i doprovodný hudební obal písní okolo nápadů, které zní přece jen více jako nápady Shawna Mendese (Mutual), dopadne to většinou lépe vzhledem k větší autenticitě základního hudebního nápadu, pořád ale písně nestojí na dostatečně zajímavých základech -- nejsou zde silné akordové posloupnosti, ani nijak zvláště chytlavé nebo odhodlané melodie. O nějakém momentu překvapení pak nelze mluvit vůbec a to neplatí jen o skládání, ale i o produkci. Produkce takhle velkého alba nemůže být jiná než přesná, zároveň je ale opatrná a nechce vybočit z komerčních norem.
Závěrečné hodnocení
Mendes možná hezky zpívá, pro své další album se ale neprojevil jako dostatečně silná osobnost a je to znát na v kompozicích písní i v textech. Možná by se mohl ještě více zaměřit na sebe a vykašlat se na to, jaké trendy určují Ed Sheeran nebo Pharrell Williams, stejně jako se vykašlat na psaní neustále dokola stejných písní o třech stejných typech holek (jak to trefně pojmenoval server Pitchfork: holka na zábavu; holka, která ho opustila; holka, na kterou bude čekat klidně i navždy). Oproti slibnému minulému albu Illuminate, je to letošní eponymní bohužel zklamáním a nelogickým krokem zpět.
|
5/10
|
Komentáře k recenzi
Pro možnost přidávání komentářů je nutné se příhlásit