Dříči Twenty One Pilots dokázali s novým albem Trench, že jsou jednou z největších hudebních skupin současnosti

Může se vám to nelíbit, můžete tuto skutečnost zbožňovat, faktem tak či onak zůstává, že Twenty One Pilots jsou jednou z největších hudebních skupin dnešní hudební scény. Skoro to už bude 10 let, co se vydali dobývat srdce hudebních fanoušků. Za tu dobu stihli vydat už 4 alba. Když k tomu připočteme, že mají za sebou turné po celém světě, skvělou fanouškovskou základnu, prodali miliony nahrávek a doma se jim leskne ta nejcennější hudební cena Grammy Award, není to vůbec špatný výkon.

A rozhodně si Tyler Joseph a Josh Dun nepohorší ani po vydání novinky nazvané Trench. Nejen, že si udrží fanouškovskou základnu, ale je dost možné, že je začne uznávat mnoho lidí, kteří jim předtím nemohli přijít na jméno a nebo je TOP ignorovali. Hudba Twenty One Pilots byla totiž vždycky zajímavá svou dynamikou a silnou energií. Zněli však zároveň dost ploše a nedokázali zajímavé směsi žánrů prezentovat v takové podobě, aby v sobě písně měly něco víc. Písně jako Stressed Out, Heathens nebo Ride tak byly výrazné rádiové hity s nadprůměrnými texty (a to si troufnu tvrdit nejen pro mainstream).

Jízda skrze žánry

Díky produkci a občas až moc vlezlým melodiím, se však nepodařilo kapele najít třetí rozměr. Byly tam pořád stejné emoce, které se jen málokdy vychýlily jinam. Uchu to sice ladilo, mozek vyžadoval díky chytlavosti víc, srdce ale dostalo studenou sprchu a zůstalo na ocet. Páté album Trench je však jiné. Je hudebně barevné a místy hodně emocionální.

Začíná se ale poměrně pro Twenty One Pilots standardně. Jumpsuit se zase tolik neliší od všeho předchozího. Přesto je to něčím jiné. Jakoby přidali ještě více energie. Úvodní kytary začínají v hard rockovém duchu a svou drsností připomínají kapely jako Queens of the Stone Age. Zpěvák Tyler Joseph s také zpěvák, klávesák kapely Paul Meany, který přišel do studia na pomoc, jsou doopravdy skvělí producenti a od začátku bylo jasné, že to bude jízda skrze žánry. Kytary tak doplňují nejen bicí, ale i syntezátory v nejrůznějších modulacích.

Zážitek jako sedět v IMAX kině

Přechod z Jumpsuit na Levitate je velkolepý. Dunivé, hluboké tóny vás skoro na chvíli přemístí na sedadla IMAX kin, které zrovna vysílají nějaký velkolepý film z miliardovou výpravou. Podle očekávání album jede na vlně rockové hudby kombinované s rapem, R&B a elektronickou hudbou. Když se k tomu na Levitate přidá ještě i reggae, skoro je to jako koktejl toho vůbec nejpopulárnějšího z dnešní hudby.

Třetí Morph je perfektní mix hip hopu a R&B se špetkou rocku. Naprosto parádní moment. My Blood má také skvělou atmosféru a také perfektní melodii. Když si říkáte, že teď to půjde dolů, nemáte vůbec pravdu, protože Twenty One Pilots pokračují velkolepou jízdu s latinskoamerickým R&B dance popem Chlorine. Naprosto suverénně střihají jednu změnu tempa a akordových posloupností za druhou. Jakoby se spojilo hned několik povedených alb a nadále skvěle vystihují trendy dnešní hudby. Na tomhle albu si musí najít své úplně každý pod 60 let.

Sdílet na Facebooku Odeslat na Twitter Sdílet na Google+

Komentáře k recenzi