Shapeshifting kytarového virtuosa Satrianiho je kreativním a různorodým albem se skvělými muzikantskými výkony
Sluneční brýle, plešatá hlava a proklatě rychlá a zároveň chirurgicky přesná ruka. To je Joe Satriani. Kytarista, který je považován za jednoho z nejlepších současných kytaristů na světě. Joe Satriani nepotřeboval ve svých písních zpěv, protože všechno co kdy chtěl vyjádřit, mohl vyjádřit pomocí hmatníku, strun a trsátka. Mnohdy totiž ty nejvíce kouzelné momenty hudby přicházejí jakmile začne kytarové sólo. U instrumentálních kytaristů, jakým je Satriani však kytarová sóla tvoří úplně vše. Jak to Joeovi Satrianimu sóluje na novém albu Shapeshifting.
Od svého slavného debutu Surfing With the Alien se Joe Satriani stal nejen vlivným kytaristou, který je vzorem pro většinu lidi, co se na kytaru učí, ale i spolupracovníkem se slavnými zpěváky a kapelami, kteří si vážili jeho výpomoci na albech.
Satriani tak zahrál například na albech Blue Öyster Cult, Alice Cooper, Iana Gilliana, Sammyho Hagara a Deep Purple. Na novém albu mu pomáhal s produkcí Jim Scott – zkušený producent Toma Pettyho (od alba Wildflowers z roku 1994), Red Hot Chilli Pepper (Californication), Dido, Wilco nebo Foo Fighters (One by One).
Satrianiho cit pro blues i hard rock
V hlavním singlu alba Nineteen Eighty je okamžitě slyšet Satrianiho bluesový cit inspirován Muddy Watersem i energii tryskající hard rock Led Zeppelin. Nineteen Eighty byla vybrána asi zrovna proto, protože reprezentuje perfektně to, co si člověk představí, když zavře oči a řekne si v duchu jméno Joa Satrianiho. V úvodní a titulní písni Shapeshifting sóluje Satriani se znepokojující funkovou basou na pozadí, která chodí jako po schodech postupně po tónech nahoru a zase dolů.
Potom je tu také Big Distortion s melodickými riffy, které si skoro musíte prozpěvovat. Že Satriani umí i romantické skladby potvrdí na All for Love. Většina písní je ale kompozičně poměrně komplikovaná a dochází k některým překvapivým Satrianiho tahům.
Satriani není na novém albu předvídatelný a to vás udržuje v příjemném napětí, co bude následovat. Je to proto vzrušující jízda od začátku až do konce. Satriani nedává vašemu mozku žádný náskok a nezbývá vám než vnímat to, co je tady a teď. Asi i proto musíte dát písním několik šancí, než se vám dostanou pod kůži.
Surfování na vlnách rocku
Je to jako poprvé surfovat. Poprvé to na vlnách moc nejde a říkáte si: „Co na tom všichni mají?“ Poté to ale zkusíte podruhé, potřetí a počtvrté zažijete ten slastný pocit toho, když se konečně rozjedete a se sluncem v zádech pokoříte jednu z největších přírodních sil, která je schopna okamžitě srovnat města i celé státy se zemí, pokud se jí naskytne příležitost.
Vyjádřit něco, co se děje kolem nás beze slov je darem, který využívá Satriani naplno. Satrianiho skladby ani tentokrát ve valné většině případů nejsou smutné. Když nejsou pozitivní, jsou záhadné a nebo jsou informačním kanálem proudící energie, kterou Satriani sbírá a posílá jí nám.
Satriani probádává své hudební možnosti. S malou pomocí od Satrianiho přátel
A Satriani to nedělá jen pomocí kytary, ale i výborných výkonů ostatních hudebníků jejich kapely, kteří září na bicích, s basou, ale také i piánem. To například hraje zásadní roli v písni Waiting, která zrovna skvěle reprezentuje záhadnou Satrianiho polohu. Jsou zde také varhany, které hrají na reggae inspirovaném Here the Blues River. Musí se tedy připsat zásluhy také bubeníkovi Kennymu Aronoffovi ze Satrianiho superskupiny Chickenfoot, basistovi Chrisi Chasneymu z Jane Addiction a klávesákovi Ericu Cadiexovi.
Na Ali Farka, Dick Dale, An Alien, and Me Satriani Satriani probádává africké hudební vlivy a v kombinaci s americkým bluesem a vesmírného vytahování kovových strun Satrianiho, to tvoří unikátní kombinaci. Satrianiho dlouholetý přítel Christopher Guest – režisér a herec, kterého můžete znát z filmů Spinal Tap nebo Noc v muzeu 2 – přidá na albu hezkou mandolínovou vyhrávku a na poslední písni Yesterday’s Yestrday’s zase o něco více obzvláštní Satrianiho nové album Shapeshifting.
Závěrečné hodnocení
Shapeshifting Joa Satrianiho je albem, které je více různorodé než minulé What Happens Next a také více kreativní. Tyto elementy ještě více podpořily Satrianiho virtuóznost a udělaly mu větší prostor k tomu, aby mohl nechat projevit svou vytříbenou techniku.
|
8/10
|
Komentáře k recenzi
Pro možnost přidávání komentářů je nutné se příhlásit