Meaning of Life je nejen o hledání světlých stránek života, ale i o hledání nejlepších momentů Kelly Clarkson

19. LISTOPADU 2017    •    PATRIK MÜLLER    •    0 KOMENTÁŘŮ

Aneta Langerová jakožto vítězka první řady české verze pěvecké soutěže American Idol Superstar vydala jako svůj debut album Spousta andělů. Originální název titulní písně zní I Hate Myself for Losing You a pro Anetu Langerovou měla být vcelku logicky původní interpretka této písně a zároveň první vítězka této soutěže v USA -- Kelly Clarkson -- vzorem. Zpěvačky se nakonec ve svých kariérách vydaly úplně rozdílnými cestami, obě jsou ale v současnosti nejen úspěšné, ale jsou také platnou součástí té části hudebního světa, kterou u nás v ČR vnímáme. A po vydání nového alba Meaning of Life to můžeme říct o Kelly Clarkson s velkou jistotou.

Datum vydání: 27. února 2015
Délka: 50:31
Skladby: Heartbeat Song, Invincible, Someone, Take You High, Piece By Piece, Run Run Run, I Had a Dream, Let Your Tears Fall, Tightrope, War Paint, Dance With Me, Nostalgic, Good Goes the Bye

S českými a slovenskými výherci televizní pěvecké reality show Superstar to nedopadlo moc slavně. Pokud nepočítáme Langerovou, nejúspěšnější účastník této soutěže byl Tomáš Klus, kterého pro jistotu vyhodili porotci ještě než se vůbec stačil dostat do finálních kol. Naopak, kde je takový Vlasta Horváth, který tentýž ročník soutěže vyhrál…

Situace v zahraničí je o dost jiná. Díky neuvěřitelné zásobě různých skladatelů, textařů a producentů stačí "jen" pokud někdo umí zpívat a má charisma (což se v soutěži velmi dobře pozná). Na západě od nás a v Austrálii totiž mají takových Ivanů Králů a Danielů Hádlů, kteří pomohli na začátcích Anetě Langerové, mnoho -- a to rozhodně nechci nijak znevažovat jejich schopnosti. A tak z moderních talentových soutěží mohli vzejít třeba One Direction, Carrie Underwood, Leona Lewis, Adam Lambert, Fifth Harmony a kdybychom zapojili třeba starší předchůdce Superstar - soutěž Star Search - bylo by to ještě zajímavější (Beyoncé, Justin Timberlake, Britney Spears).

Už druhý podařený návrat ze slabšího období diskografie

Od výhry Kelly Clarkson ve vůbec prvním ročníku American Idol ale už uplynulo patnáct let a pokud bychom chtěli říct, že stejně jako v ČR i v USA platí, že první vítězka pěvecké soutěže je ta nejúspěšnější, potřebovali bychom od Kelly Clarkson nějaký další silný příspěvek. Kelly Clarkson totiž odstartovala svou kariéru skvělými alby Thankful a Breakaway, pak když nastalo slabší období, vrátila se v roce 2011 se silným albem (má to dokonce v názvu) Stonger, jehož titulní píseň se stala jedním z největších hitů posledního desetiletí. Nyní nastalo s ne tak úspěšným albem Piece by Piece (2015) druhé hluché období a měl by nastat čas, aby Kelly Clarkson zase ukázala, že se umí udržet na vrcholu. A taky že to s Meaning of Life znovu dokázala!

V minutovém intru Kelly Clarkson vzkazuje posluchačům: "I need a minute just to be" a vlastně tím vystihuje celou podstatu alba. Meaning of Life je oslavou toho dobrého na životě. Nejsou to žádné euforické výjevy, výhry a pády, ale spíše radosti obyčejné ženy středního věku. Písně ani nejsou nějaké klubové taneční pecky, jako spíše písně pro obýváky, kavárny a rodinná SUV auta. Kelly Clarkson to umí rozjet i z pozice matky a manželky v rozpustilých, zároveň ale oddaných a láskyplných písních jako Love So Soft s vlivy bounce music, roztleskávací Heat nebo sebevědomé Medicine. Whole Lotta Woman zase připomíná hudbou i textem sebevědomé projevy ženskosti od Beyoncé.

Kelly Clarkson někdy zní jako typická popová loutka, pozitiva ale tenhle fakt zakryjí a dodají album význam

Pak je tu hodně tanečních balad, jako úvodní Meaning of Life, které oproti první skupině písní více zvážní. Některé bohužel, jako letošním všudybylem Gregem Kurtinem napsaná Would You Call That Love a nebo Move You, zní tak, že by mohly být zpívány třeba zrovna na nedávném albu Pink a nebo Demi Lovato. Kelly Clarkson, která si nepíše sama úplně všechny texty (jako třeba zrovna Pink), ztrácí na těchto písních svou identitu a stává se z ní taková univerzální popová loutka. Zrovna text Would You Call That Love přitom paradoxně napsala ona samotná, díky hudbě to ale nebylo nic platné. Podobně je tomu i na tuctové popové písničce Didn't I, která taky nebude rozhodně tím, z čeho vám vyletí ušní bubínky.

Takových momentů tady naštěstí není tolik a Kelly Clarkson si i v neautorských textech drží nejen výbornou pěveckou formu, která je snad úplně nejlepší ze všech alb Kelly Clarkson, ale i nějaké sdělení. Co skladatelsko-textařsko-producentská trojice Molly Kate Kestner, Amy Kuney a Nick Ruth úplně nezvládla na Move You, to s přehledem napraví na Slow Dance, která míchá spolu s hip hopovými a tanečními vlivy, i další dvě pro Kelly Clarkson tak zásadní vlivy rockové a soulové hudby. Společně s Don't You Pretend a zvukově nejodvážnější písni Go High, kterou Clarkson věnovala bývalé první dámě USA Michelle Obamové, si těžko můžete představit povedenější závěr alba.

 


Komentáře k recenzi

Pro možnost přidávání komentářů je nutné se příhlásit