Justin Timberlake je jako dřevorubec na diskotéce. Marně se snaží přimíchat do své hudby country a přitom být zase svůdným
Málokdo má pro své nové album takovou reklamu jako Justin Timberlake, který den po jeho vydání účinkoval v ostře sledované přestávkové show Super Bowlu. Avšak stejně jako měli mnozí diváci jedné z nejsledovanějších sportovních události roku pochybnosti o tom, jestli Timberlakovo vystoupení nebylo jen splněným standardem a ničím víc, i na svém albu 37letý zpěvák narozen v Tennessee vyvolává mnoho pochybností a nepříjemných otázek.
|
Datum vydání: 2. února 2018 Délka: 04:53 Skladby: Filthy, Midnight Summer Jam, Sauce, Man of the Woods, Higher, Higher, Wave, Supplies, Morning Light, Say Something, Hers (interlude), Flannel, Montana, Breeze on the Pond, Livin' Off the Land, The Hard Stuff, Young Man |
|
Justin Timberlake přitom nastupuje s deskou v době, kdy by se dalo říct, že je zpět na vrcholu. Jeho radostná píseň Can’t Stop the Feeling byla obrovským hitem. Justin Timberlake byl číslo jedna po celém světě včetně České republiky a píseň z roku 2016 proslavená i díky animovanému filmu Trollové, byla nejen nejúspěšnějším Timberlakovým singlem doposud, ale i dokonalým hitem pro všechny věkové kategorie. Tehdy čerstvý otec se naprosto bravurně adaptoval do své nové role a spolu s tradičním hitových géniem Maxem Martinem (a druhým švédským geniálním hitmakerem Shellbackem) rodinný hit.
Tento singl si nelze nespojit s nějakou typickou rodinkou ze západního světa, která píseň poslouchá a zpívá si jí ve svém offroadím SUV, zatímco si v sobotu jedou užít volný den do nákupního centra. Ačkoliv to nezní moc lichotivě, alespoň tahle píseň spojuje lidi, což je přece samo o sobě jedním z hlavních účelů hudby. Když před vydáním alba Justin Timberlake oznámil, že jeho nové album se bude hodně zabývat rodinným životem, jevilo se to po tak masivním úspěchu jako logický krok. Jenže kéž by to dopadlo alespoň tak jako Can’t Stop the Feeling. Jsem si sice jistý, že z této ohrané písně mnohým z vás už naskakuje vyrážka, právě až po vydání Man of the Woods se však ukazuje, jak byl tenhle velký mezinárodní hit vlastně dobrý.
Od rodinných animáků zpátky do role sexuálního dravce
Hned s první písní alba Filthy Justin Timberlake totiž rozmetá tuto novou otcovskou roli a nepůsobí to zrovna přirozeně. Po zvukové stránce je píseň se svými výraznými basami a ženskými vzdechy docela zajímavá, horší už to je s nevýrazným zpěvem a textem, díky kterému má člověk sto chutí Timberlakovi říct: dělej už raději celý život jen písničky pro animáky od DreamWorks, protože, když se snažíš být sexy, už ti to nejde! Z počátku zní píseň nebezpečně a svůdně, v hodně nudné sloce ale začne znít jako derivát Blurred Lines. Timberlake píseň neuřídí ani hlasově a vše vyprchává. O něco lépe si vede Justinův hlas na písni Sauce a to i přestože ani tahle píseň, snažící se oživit ducha Prince a přitom zároveň snažící se připomínat moderní pop Pharella Williamse, který album produkoval, není celkově žádným velkým odvazem.
To, že Man of the Woods za moc nestojí, dokazuje, že i tyto písně nakonec po poslechu více než hodinu dlouhého alba, vyjdou jako ty, které si zapamatujete a na které se budete těšit při dalším poslechu. Pak tady totiž jsou písně jako ta titulní, která je nepovedenou směsí country a starého doo-wopu a která díky divnému kňučením kytary a ještě divnějšímu bubnu, znějícím jakoby to nebyl doopravdový buben, ale jen nějaká dětská replika zakoupená v hračkárně, zní jako podklad pro parodickou píseň určenou pro neveřejnou sekci YouTube. Přijdou ale další a daleko horší chvilky, kdy se snaží tým okolo Timberlaka nějaký starší žánr nesmyslně kombinovat s nějakým žánrem novým.
Píseň Wave je jako zhudebnění slova nesmysl. Instrumentace písně zní jakoby někdo vzal mexickou tradiční hudbu a snažil se do ní zamíchat trap. Kdo dostal tenhle šílený nápad, měl by mít doživotní zákaz do studia! Žádný kuchař taky neudělá salát s tuňákem a s želé. Zlaté Babicovy dobroty! Ani některé hudební kombinace prostě nejdou dohromady. Postava komika Sachy Barona Cohena Ali G měla ve své době vlastní pořad a bylo zde několik skečů, ve kterých si pozval Ali G nějakou britskou indie rockovou kapelu jako Pulp nebo Travis a pomáhal jim učinit jejich zvuk více moderní a více hip hopový. Znělo to samozřejmě vtipně a některé písně na Man of the Woods zní podobně vtipně. Bohužel je zde ten podsatatný rozdíl, že Justin Timberlake není komik.
Ještě není nejhůř! Ještě nám přijde něco říct Justinova manželka Jessica Biel
Flannel je to úplně stejné jako Man of the Woods, jen je to snad ještě více do uší bijící. Do country melodie a instrumentace hraje přímo idiotsky vyčnívající beat, který musí trhat uši i tomu největšímu hudebnímu ignorantovi a poté se nějakým nedopatřením zase ve studiu objeví vokální trio. Jakoby někdo z producentů řekl: „Aha, tak vy tady ještě jste, tak pojďte ještě nahrát tohle, když už vás tu máme...” Ale věřte, že tohle ještě stále není dno alba. Na to se až dostaneme v předchozí stopě Hers (intro). Tady totiž Justinova manželka herečka Jessica Biel –, mluví do neuvěřitelně dojemného pozadí s pianem a violoncellem a prozaicky vypráví o tom, jaký je to neuvěřitelný pocit, když na sobě má Justinovo tričko. V této chvilce poezie říká Jessica Biel hlasem otravné paničky z kavárny věci jako: „Je to jako brnění. Cítím se díky tomu jako žena. Cítím se díky tomu sexy.” Brr.
Naštěstí hned po této strašné dvojici stop následuje asi nejlepší píseň alba Montana, kde Justin napravuje to, co se úplně nepovedlo dotáhnout do konce na úvodní Filthy. Konečně je tady skutečně sexy svůdná píseň, která využívá instrumentaci s vlivy funku. Různé noční bary by se o tuto píseň měly porvat! A světlejší momenty se dají nalézt i pokud půjdeme ve stopáži ještě dál. Na The Hard Stuff jakoby se konečně podařilo Timberlakovi a producentům přijít na to, jak kombinovat country s moderním popem. Taky, že ve studiu seděl tentokrát s Timberlakem namísto dvojice The Neptunes (Pharell Williams, Chad Hugo) producent Rob Knox, který očividně věděl daleko více, co dělá. Hřejivá a optimistická píseň rázem prosvětlí celé album v momentě, když už ho máte tak akorát po krk. Škoda, že na to přišli až v předposlední písni alba.
|
Závěrečné hodnocení
Když k těm lepším momentům (a řadím mezi ně i Filthy se Sauce) přičteme Higher Higher a ještě dva povedené duety uprostřed alba Morning Light s Aliciou Keys a Say Something s Chrisem Stapletonem –, které sice taky nejsou bůhvíjak oslnivé, avšak alespoň do smrduté vody přilijí trochu vody čisté –, není to album, které by se mělo úplně zatracovat a házet rovnou do koše. Míra špatné produkce, kdy to občas zní, jakoby Timberlake, Pharell a spol. ve studiu úplně zešíleli a snažili se smíchat naprosto nesourodé věci, je však velká. Podobně tak míra nic nesdělujících textů, nevýrazných vokálů a příliš předvídatelných melodií. Timberlakovo Man of the Woods je o něco lepší jako Eminemovo Revival (kterému bych po opětovném poslechu dal ještě menší hodnocení než 5). To ale samo o sobě není asi moc velká pochvala, protože se to dá taky číst jako: „Timberlakovo Man of the Woods není zase takovým průšvihem…,” což značí, že to pořád průšvih je.
|
5/10
|
Komentáře k recenzi
Pro možnost přidávání komentářů je nutné se příhlásit