Kanye West snažící se ustálit svou bipolaritu na albu ye, nepřokonává šílence z The Life of Pablo, pořád je to ale výjimečné album

Bývá už obvyklé, že Kanye West spustí před vydáním nového alba svůj metač velkohubých výroků. Před vydáním ye opět posunul hranice své provokace, když mu tentokrát posloužila k dráždění hada bosou nohou náklonnost k Donaldu Trumpovi, kterého (v případě, že jste mimo obraz), tak 99% showbyznysu nesnáší. Nebyl by to ale Kanye, kdyby u tohohle skončil, a tak následoval výrok, ve kterém označil otroctví za volbou.

Ye - ye Datum vydání: 1. června 2018 Délka: 23:45 Skladby: I Thought About Killing You, Yikes, All Mine, Wouldn’t Leave, No Mistakes, Ghost Town, Violent Crimes

Přitom pokud věta o otroctví z rozhovoru pro bulvární web TMZ není vytržená z kontextu, dává na rozdíl třeba od jeho obviňování bulvárních novinářů z jeho závislosti na tlumících lécích, docela smysl. Ono je to ostatně pro Kanyeho typické. Řekne spoustu nesmyslů, udělá spoustu blbostí jen aby přitáhl pozornost, ale v tom zmatku, který mají někdy problém chápat i jeho nejbližší, je často pod povrchem něco, co naopak smysl dává a čím vždycky Kanye překvapí.

Nejenže se totiž od mnoha raperů odlišuje způsobem, jakým na sebe strhává pozornost, on dokonce i mnoho raperů převyšuje intelektuální úrovní. Tahle zdánlivě nesourodá směs chytrého egoistického blázna činí s Kanyeho Westa naprostý unikát, který se široko daleko jen tak nevidí. ye je (pardon, tahle recenze bude díky názvu alba homofonní peklo...) ovšem překvapivě oproti mozaice Kanyeho pološílenství Life of Pablo, albem jistého ustálení a smíření se svou bipolární osobností, jak Kanye své (polo)šílenství sám nazývá.

Maximálně otevřená hlava: Kayneho základní ingredience k úspěchu

Vzhledem k jeho lásce ke kontroverzím není překvapením, že (jen) 22 minut dlouhé album začíná řádkem: „The most beautiful thoughts are always besides the darkest,” („Nejhezčí myšlenky jsou vždycky vedle těch nejtemnějších”) a dalšími řádky šokuje, když mluví k manželce Kim Kardashian: „Today I seriously thought about killing you I contemplated, premeditated murder.” („Včera jsem vážně uvažoval o tom, že tě zabiju / přemýšlel jsem o plánované vraždě.”)

Potom podává jakési vysvětlení těchto naprosto pobuřujících vět, ale vlastně si to po morální stránce moc nevyžehlí, když pronese, že uvažoval také o tom, že zabije sebe, a to přitom miluje sám sebe více než jí. Tímto by to asi podle něj mělo být v pořádku. Nehledě na kontroverze a pobouření, které může u leckterých vyvolat, kam s tímhle vším pošahaným Kanye vlastně míří?

Zdá se, že si chce otevřít hlavu až do maximální možné úrovně a žádné -- byť šílené myšlenky -- nesmetávat okamžitě ze stolu. Mohli bychom samozřejmě diskutovat o tom, že je to z psychologického hlediska něco jako skákat bungee jumping bez lana, Kanye si na druhou stranu takový styl života zvolil a pod pokrývkou šílenosti se opět skrývá něco se skoro až nietzcheovským filozofickým významem.

Není moudré tvrdit, že genialita a šílenství jsou spojené nádoby, občas to tak ale je. David Bowie jedno období vyváděl taky jen těžko uvěřitelné kousky, které dosáhly vrcholu, jakmile v polovině sedmdesátých let bez jakýchkoliv zábran vyjadřoval podporu fašismu a nazýval Hitlera „první rockovou hvězdou.” To by byla mimochodem krásná morální úloha na zamyšlení a způsobení migrény. Co je vlastně horší? Je horší říct světu, že občas vážně uvažujete o zavraždění své ženy (a nemyslet to jen jako hořký vtip) a nebo hlasitě podporovat fašismus a Hitlera?

Nejde o to Kanyeho stavě to pozice nějakého velkého uměleckého génia a už vůbec ne filozofa. Musí se ale uznat, že zase dokázal ohromit už v prvních vteřinách. Někteří umělci holt potřebují mít maximálně otevřenou hlavu a Bowiemu zpětně jeho excesy také nikdo nevyčítá.

Album aktuální skoro jako Kanyeho příspěvky na Twitteru

Na to, že jsme teprve u mluveného úvodu první písně a ještě jsme se nedostali ani k první rapované sloce alba, docela slušný výkon, ne? To je něco, proč by jsme si měli Kanyeho vážit. Vyvolává reakce. Různorodé, ale vyvolává je a ani je dokonce většinou nevyvolává nějakým podřadným a levným způsobem. Předkládá totiž posluchači kromě šokování i docela zajímavý prostor pro přemýšlení.

Yiekes je Kanye West v nejlepší formě. Na jeho albech je už od prvního The College Dropout skvělé, že mají hezky šťavnatý hudební obal. Písně nejsou jen osekané na beaty a basu, ale pomocí hlasových samplů a hlubokých syntezátorů (v některých písních i třeba elektrických kytar) Kanye West přenese do reproduktorů určitou atmosféru, která pochází z jeho psychického zhroucení a paranoidních stavů, které zažíval po vydání minulého alba. Ani tady se nevyhne společensky kontroverzním tématům a rapuje o hnutí #meToo, Severní Korei a nepřímo se zastává Trumpa. Kanye West má dokonce takovou moc, že jakmile vyšlo najevo, že podporuje Trumpa, zdvojnásobil mu během několika dnů počet voličů s afroamerickým původem o dvojnásobek. To už je slušný vliv na tamní společnost.

V tracku All Mine, kde můžeme slyšet rappera Ty Dolla $igna a záhadného neznámého Anta Clemonse, který zpívá refrén- A Kanye West opět provokuje, ale trochu jinak. Tentokrát kromě zmínce o pornoherečce Stormy Danels, která je zapletena do aféry s Trumpem, je píseň plná perverzních narážek a někdy se Kanye ani neobtěžuje ani hledat narážky a řekne věci přímo.

V této chvíli jakoby začala druhá půlka alba. Ta klidnější, jemnější a popovější. Rapování do relaxačního tropického housu Wouldn't Leave nahradí podobně povznášející a pohodová No Mistakes. Tyto popovější písně nejsou tak silné, jako ty drsnější v úvodu, pak ale přijde Ghost Town, kde odvede skvělou práci raper PARTYNEXTDOOR a raperka, na této písni ale hlavně zpěvačka 070 Shake. Po samplu písně soulové zpěvačky z 60. let Shirley Ann Lee, následuje PARTYNEXTDOOR a píseň je záplavou hořkosladkosti, svobody, optimistických výhledů a překvapivě i velké křehkosti. Oba mladé talenty si Kanye nevybral náhodou a odvádějí parádní práci.

Poslední Violent Crimes je pak spíše takovou klidnou ukolébavkou pro běžící titulky a nebo píseň pro sledování západu slunce na balkoně bytu po náročném a uspěchaném dni. Přechod, kdy se stejně jako v závěru Ghost Town opět objevuje 070 Shake a několik souvislých minut tak vlastně na albu vůbec neslyšíme Kanyeho, má něco do sebe. Stejně tak featuring Kida Cudiho dává smysl jako pozvánka ke společnému albu KIDS SEE GHOSTS, které vyšlo hned týden po ye.

ye není tak dobré jako Life of Pablo, Kanye West je ale stejně zase o mílové kroky napřed před ostatními v instrumentálním aspektu alba. Jeho alba jsou naprosto odlišná od ostatních raperů a drží s ním krok v současnosti snad jen Kendrick Lamar, Vince Staples nebo Stormzy.

Sdílet na Facebooku Odeslat na Twitter Sdílet na Google+

Komentáře k recenzi